S

Existuje více způsobů provádění střídavé pránájámy. Já předkládám ten, který sám několik let praktikuji.

Sušumnou myslím hlavní energetickou dálnici naší bytosti = páteř. Hlavními nádí pak ídu a pingalu – měsíční a sluneční princip. Je symbolicky znázorňován jako Hermova hůl s křídly. Když se po několika praktických zkušenostech se střídavou pránájamou zamyslíte nad tím, proč tam jsou křídla, pochopíte podstatu tohoto symbolu na základě vlastní zkušenosti.

Na obojí se ze začátku, pro nutné usnadnění práce, můžeme soustřeďovat jako na objekty v těle, nicméně co nejdříve bychom měli přecházet k uvědomování si sušumny a jejích nádí jako prostoru Vědomí, vlastní prožívané existence bytí. Tím násobíme efekt cvičení tisícekrát.

Je pravděpodobné, že zpočátku při prvních cvičeních jasnost vědomí vlastního bytí chybí, logicky vzato tam ani zpočátku být nemůže, jelikož tato cvičení, když je provádíme správně, k projasňování vědomí teprve vedou.

Cvičení by nemělo být násilné, zádrže dechu by neměly přesahovat pár sekund.

Vždy na záčatku cvičení žádáme to, co nás přesahuje, o pomoc, ochranu a vedení. Pocit absolutní vlastní soběstatečnosti v duchovním snažení je mylný.

Čili žádáme o Reiki během celého cvičení, zaměříme se na průchod síly v nás, prociťujeme ji všude tam, kde ji reálně aktuálně cítíme, bez nějakého myšlenkového sebeovlivňování. Při každém dalším cvičení pak cíleně prohlubujeme vnímání Reiki ve všech složkách naší bytosti, abychom neustrnuli jen v našem těle, kde jsou tělesné smysly nejsilnější.

Všechny kvalitní meditace či cvičení, které někam na duchovní cestě vedou, jsou prováděny určitým druhem značného úsilí o bdělost. Jak postupně získáváme zkušenosti s nimi, začínáme správně chápat i to, jaký druh úsilí (neúsilí) máme provádět a také si uvědomíme fakt, že přílišná snaha nás ve skutečnosti stáčí do slepé uličky, jelikož se snažíme být tím, čím v aktuální okamžik nejsme –  tedy do míst, kde cvičí naše mysl a ne naše Bytostné Já.

Pokud chcete násobně urychlit celý počáteční proces, je dobré vyhledat zkušené praktikanty a učit se, za určitých podmínek vzájemné úcty, od nich. Pamatujte však, že vaši práci za vás nikdo neudělá!

Pokud se na úsilí o přesah vlastních fyzických smyslů v provádění cvičení vykašleme, cvičení nám budou přinášet jen dočasný výsledek a můžou poškodit naši praxi svou plochostí.

Ale zpět k samotné střídavé pránájámě: Vůči Reiki jsme receptivní, otevření a snažíme se jí udělat co nejvíce prostoru. Uděláme ten pomyslný důležitý krok stranou, necháváme ji odevzdaně působit (ne že jsme se ponížili, ale právě naopak – s radostí ji vítáme).

Sedíme rovně se zády vzpřímenými, pohodlně, nelámeme se do nějaké nepohodlné jogínské pozice a uvědomíme si všudypřítomnost Reiki, to, že je všude kolem nás, v nás, že kamkoliv pomyslíme, Reiki tam je a miluje nás a chce k nám přicházet.

 

 

Zacpeme si jemně levou nosní dírku rukou ze spoda a nadechujeme pravou nosní dírkou všudypřítomnou Reiki,

 

neomezujeme se na nějaký směr odkud k nám přichází a vedeme ji ke korunní čakře (temeno hlavy) a dále podél pravé strany páteře až do 1.čakry u kořene páteře či ještě dál až pod nohy.

 

 

Na dvě vteřiny zadržíme dech a pak palec, kterým si nyní zacpáváme levou nosní dírku, posuneme a zespoda si zacpeme pravou nosní dírku.

 

Při výdechu levou nosní dírkou pak vedeme sílu středem páteře nahoru až co nejvýše nad hlavu.

 

Zatím ještě neměníme nosní dírky a levou nosní dírkou vedeme a nadechujeme Reiki k temeni a pak podél levé strany páteře ke kořenové čakře nebo až pod nohy.

 

 

Nyní začínáme další kolo úplně stejně změnou nosní dírky po nádechu a krátké zádrži. Palec zacpává levou nosní dírku…

…. a opět vydechujeme středem páteře pravou nosní dírkou.


Cvičení provádíme maximálně 15 minut.

Zapamatujte si jednoduchou poučku – nosní dírky měníme při krátké zádrži po nádechu.